S láskou k přírodě a úctou k tradici
Svět kolem nás je plný pojmů jako BIO, uhlíková neutralita, biodiverzita, obnovitelné zdroje … Není to jen zbytečné zelené šílenství? Co tyhle pojmy znamenají pro nás a jak je může chápat i obyčejný zahrádkář?
Rodinná tradice
Na začátku roku 2016 jsem souhrou náhod začal řešit staré rodinné pozemkové resty v malé obci Karlín na Moravě, která je součástí malebného kraje Moravského Toskánska. Postupným vývojem se nezamýšlené stalo skutečností a častými návštěvami této rodné vesnice mého dědečka mi tenhle kraj učaroval. Udělali jsme rodinnou poradu a rozhodli jsme se, že zde začneme po více než sedmdesátileté pauze opět hospodařit.
Baťa a hlína
Dědeček odsud odešel v roce 1947 k Baťům do Zlína a já si jako malý kluk pamatuji, jak mi vždycky při dušičkových návštěvách ukazoval okolí a říkal… „Podívej se na to… to si zapamatuj... taková černozem není nikde jinde“. I můj tatínek vždycky vzpomínal jak tam s dědečkem chodili na úžasné meruňky.
S tím vlastním kouskem planety jsme srostli a ani vteřinu jsme nepřemýšleli nad tím, že by jsme se starali jinak než BIO.
Proč vlastně a co to znamená?
Někteří místní si klepali na čelo a při každé návštěvě jsem slyšel… to je nesmysl… vybodni se na to… bez stříkání ti nic nenaroste. No a to pro někoho s mou povahou bylo v podstatě jako výzva k akci. Nenaroste? A jak to dělali naši předci, že jim to narostlo?
Když jsem první rok pod duranciemi (pozn. odrůda trnek, švestek… jak kdo chce) nestříkal, ale nechal trávu narůst po kolena a vysekl jí 2x za sezónu, tak jsem vypadal vyloženě divně… Ve vinohradu tráva, pod stromy prales… Pak jsem ale vzal rýč a zaryl do rozpraskané země u souseda a pak do té své džungle… Země u souseda se jen sypala a u mě byl i v těch největších vedrech rýč zamazaný od vlhké hlíny. V zemi žížaly, na louce kytky, které jsem nikdy neviděl, nespočet motýlů a spousta dalšího života.
V tom mě to napadlo… prostě tu přírodu necháme žít. Ona vlastně nic jiného nechce. Necháváme ji žít a starat se a my jí jen pomáháme a trošku „umravňujeme“.
To co nám dala do ní vracíme
Kompostujeme, chytáme dešťovku, provzdušňujeme, nemocné dřevo odstraňujeme. Zasadili jsme také „louku starých časů“. Ovoce sice nemusí být naleštěné a bezchybné jako z regálů v supermarketech, ale je 100% zdravé, bez chemie, ale hlavně jako rodina zažíváme s našim kouskem biodiverzity úžasné zážitky.
Nehospodaříme na co největší výnos, ale pro dobrý pocit. Děláme to s láskou k přírodě a úctou k tradici. Pokud nás budete chtít navštívit, tak nám napište… rádi vás uvítáme u nás ve Starém Vinohradu.
Autor: Ondřej Bárta
